FC Zlín oficiální web

Mirzad Mehanović: VŠÍM KOLEM FOTBALU JSEM SE MUSEL PROKOUSAT SÁM

Pochází ze Srebrenice, z města na východě Bosny a Hercegoviny. V době jeho narození probíhala válka a město musel spolu s matkou a svými bratry opustit. „Ženy s dětmi byly odváženy v kamionech, které byly naprosto přeplněné. Muži museli zůstat ve Srebrenici. Máma měla jednu tašku, mé dva bratry a mě. Nejstaršímu bratrovi byly čtyři roky, druhému byly dva a já měl pouhé dva měsíce,“ smutně vzpomíná zlínský záložník Mirzad Mehanović. „V jednu chvíli jsem dokonce mámě vypadl z náruče a v přecpaném kamionu ztratila přehled. Našla mě teta, která šla za námi a vzala mě do náruče.“ Nelehký osud potkal Mehanoviće, který nyní poznává ve Zlíně nové prostředí a taky nabírá první zkušenosti v Evropské lize.
 

Kde jsi udělal své první fotbalové krůčky?
Začínal jsem ve fotbalové akademii Beta Club Tango Lukavac. Tedy ve městě, kde jsme se přestěhovali a moje rodina zde žije dodnes. Působil jsem tam až do svých osmnácti let. Následně se naskytla možnost odejít na zkoušku do Mladé Boleslavi a od té doby jsem tady v Čechách.
 
Jak ses dozvěděl o zájmu Mladé Boleslavi?
V akademii se mi poměrně dařilo. Edin Džeko, který se dokázal prosadit v nejlepších klubech jako Wolfsburg, Manchaster City nebo AS Řím, byl v té době v Česku známý a hodně mladých kluků proto mělo možnost, dostat se do Čech na zkoušku. To se povedlo i mně. Já jsem tento krok moc nerozmýšlel, prostě jsem to šel vyzkoušet a naštěstí se to povedlo.
 
Co na tvůj odchod do Česka říkala maminka, která tě vychovala sama?
Věděla, že fotbal miluji a nechtěla mi v ničem bránit. Nechtěla, aby například za deset let litovala, že mi neumožnila odchod. Všechna rozhodnutí byla čistě na mně.
 
Jaké byly začátky v Mladé Boleslavi?
Začínal jsem v béčku, ale jelikož jsem byl ještě věkem dorostenec, tak mě poslali posléze do dorostu. Tam mě trénoval pan Saňák, který mi hodně pomohl, abych se nevrátil domů, ale zůstal právě v Mladé Boleslavi.
 
Vzpomeneš si na první ligový start?
To bylo za trenéra Mináře. V posledním zápase doma s Teplicemi sme prohrávali už 4 : 0 a já šel na hřiště na nějakých 12 minut. Byly to smíšené pocity. Byl jsem nadšený z prvního startu, ale zároveň zklamaný z kruté prohry. Pak jsem kvůli zranění půl roku nehrál a tým převzal trenér Jarolím.
 
Kdo nejvíce ovlivnil tvou kariéru?
Já se vším musel okolo fotbalu prokousat sám. Většinou to bývají otcové, toho svého si já ale nepamatuji. Za války v roce 1995 byl zastřelen. Podporu rodiny jsem měl, ale že by mě někdo nějak více ovlivňoval se říci nedá. Vším jsem si musel projít sám. Když jsem došel do Boleslavi, tak jsem čtyři roky neměl ani agenta. Ale hodně mi pomohl trenér Frťala, který mi dal důvěru a první velkou šanci prosadit se ve velkém fotbale. Sledoval mě ve Varnsdorfu, kde se dařilo mně i týmu. Za 12 zápasů jsem dal čtyři góly a na osm přihrál. Poté si mě vytáhl do Jablonce.
 
Pocházíš z Bosny a Hercegoviny. Jaká je to země? Dá se nějak porovnat s Českem?
Jazyk je podobný, mentalita je ale úplně odlišná. Já jsem zde už 6 let, takže tam se to asi taky trošku mění. Tím, že doma za rok trávím maximálně měsíc, tak nemůžu ani tolik srovnávat současné rozdíly.
 
A fotbalová liga?
Nikdy jsem tam nehrál, tak nemůžu posoudit fotbalovou kvalitu. Ale tamní ligu sleduji. Česká liga je určitě lépe organizovaná, více medializovaná a zázemí klubů je na vyšší úrovni. Herní kvalitu posoudit nedokážu. Myslím si ale, že se tady hraje důraznější a běhavější fotbal.
 
Ještě v září jsi stihl proti Zlínu nastoupit za Jablonec, o pár dnů později už jsi byl ve Zlíně. Jak přesun proběhl?
Ještě před začátkem ligy jsem měl informaci, že měl právě Zlín o mě zájem. Nabídka se mi líbila, ale nedopadlo to. Po zápase se Zlínem jsme se v Jablonci dohodli, že ukončíme spolupráci a stal jsem se volným hráčem. Mohl jsem tedy začít jednat se Zlínem.

Zalíbilo se ti ve Zlíně?
Zlín je hezký. Já pocházím z malého města a abych pravdu řekl, tak velká města ani moc nemusím. Mám rád, když mám vše po ruce a za pět minut jsem na tréninku.

Stejně jako mnoho ostatních spoluhráčů zažíváš poprvé chuť Evropské ligy. Jaké to je?
Je to výborná zkušenost. Všichni sledujeme v televizi Ligu mistrů a Evropskou ligu a nyní se naskytla příležitost si ji zahrát.

Tvým oblíbeným klubem je Barcelona, je to tak?
Ano, je (úsměv). Asi už od dětství. Líbil se mi Rivaldo, jak hrál. Potom taky Ronaldinho, který hrál právě na mém postu a od té doby jí fandím.

Jaké jsou tvé fotbalové cíle?
Mám samozřejmě ty nejvyšší cíle. Možná i větší, než jsou možnosti. Mám své sny a musím pracovat, abych to dotáhl, co nejdále.
 
CO O NĚM MOŽNÁ NEVÍTE:

• Oblíbené jídlo: Kuřecí steak s rýží
• Oblíbená činnost mimo fotbal: Basketbal
• Rituál před zápasem: Jsem věřící, takže se pomodlím, abych byl zdravý, a to je vše