FC Zlín oficiální web

Luděk Marcaník pochválil hráče juniorky. Uplynulou sezonu si s nimi opravdu užil

Juniorka ševců splnila svůj cíl vyřčený před startem jarní části MSFL. V předstihu se dokázala v soutěži zachránit a v několika posledních kolech ještě dala šanci talentovaným dorostencům, kteří tak na vlastní kůži okusili, o čem mužský fotbal na této úrovni vlastně je. Bodový zisk sice nebyl nijak oslnivý, na druhou stranu sázka na mládí se může nejen juniorce ševců, nýbrž celému klubu v budoucnu mnohonásobně vrátit. Podobně to vnímá i trenér třetiligové rezervy Luděk Marcaník.

Jak tedy jarní část MSFL hodnotíte?
Veskrze pozitivně. Kluci byli poctiví v tréninkovém procesu. Vždy byli připraveni kondičně, plnili si úkoly, měli výbornou docházku, předcházeli zraněním a postupně jsme se posouvali i v otázce herních prvků. Za to jsem jim ještě před závěrečným zápasem poděkoval, protože práce s nimi mě opravdu bavila a myslím si, že všichni kmenoví hráči juniorky se během jara fotbalově zase o něco posunuli.

Na jaře jste byli úspěšnější venku než doma, zatímco na podzim tomu bylo naopak. Čím si to vysvětlujete?
Vycházelo to z organizace naší hry. Když vezmu celý ročník jako celek, utekl nám na podzim pouze jeden zápas ve Velkém Meziříčí, kde jsme dostali sedm branek, jinak jsme směrem dozadu odehráli vcelku vydařená utkání. Na jaře jsme si věřili ještě o něco víc, mohli jsme z toho vycházet, a proto jsme byli ve druhé půlce sezony na soupeřových hřištích relativně úspěšní. Nebylo to totiž pouze o bránění, ale také o výstupu směrem dopředu a rychlých kontrech, na které jsme měli prostor. A na to jsme mohli spoléhat právě na hřištích soupeřů. Špatně jsme nehráli ani doma, ovšem na dobývání obranného valu soupeře jsme ještě neměli takovou kvalitu, protože během sezony nám odešli střelci Filip Lehký a Ondra Strachoň, takže pokud nebyl zrovna k dispozici Šimon Chwaszcz z širšího kádru A-mužstva, měli jsme problém se střílením branek. Herní kvalitu jsme tak nedostali do výsledku a soupeři nás za to trestali.

Jak moc Vám ke klidnějšímu průběhu jara pomohlo odhlášení Dolního Benešova ze soutěže a skutečnost, že béčko Jihlavy nebylo schopno odlepit se ze dna tabulky?
Troufnu si říct, že otázku umístění jsme měli celou sezonu pod kontrolou. Neustále jsme si hlídali nějaký odstup od úplného spodku tabulky a vcelku pravidelně se nám dařilo bodovat. Určitě jsme vnímali výše uvedené skutečnosti a sledovali jsme i druhou ligu, z níž nepadal dolů žádný z moravských mančaftů. I díky tomu jsme mohli v několika posledních kolech začít obehrávat mladé hráče s vědomím, že nás to sice bude stát lepší výsledky, na druhou stranu pro budoucnost a fotbalový rozvoj těchto kluků to bylo jedině dobře. Sice jsme tím mohli přijít o nějakých osm devět bodů, ale tato cesta byla jednoznačně správná. Ostatní kluby naopak dohrávaly sezonu v těch nejsilnějších složeních, takže tabulkové umístění to jistě ovlivnilo. Celkově jsme obehráli během sezony 46 hráčů a výsledky jsme v závěru jara až tolik neřešili. Koho bude za měsíc zajímat, jestli jsme skončili desátí nebo patnáctí? Měli jsme jiné priority a zápas od zápasu jsme hráli v mladším a mladším složení.

Viděl jste u kmenových hráčů juniorky fotbalový progres?
O tom jsem stoprocentně přesvědčený. Někdo se posunul výrazněji, někdo o něco méně, ale všichni se zlepšovali a někteří kluci už v létě odešli na zkoušky do klubů působících ve vyšších soutěžích. Pro ostatní by to měla být motivace a inspirace, aby viděli, že i přes juniorku se dá posunout k lepšímu angažmá, byť to nebude přímo do kabiny prvního mužstva na Letné. Všeobecně se dá říct, že každý hráč má nějaký fotbalový sen, ale jen málokdo ví, jak si jej splnit. My jsme si o tom během sezony docela často povídali, nastavili jsme si nějaká pravidla a kluci postupem času začali sami chodit a ptát se, co a jak mají dělat, aby se fotbalově posouvali výš a výš. Hráčům byl k dispozici celý realizační tým a viděl jsem, že nás to společně bavilo až do posledního tréninku.

Jak se Vám zamlouvala kvalita soutěže jako takové?
Velmi zajímavá soutěž a musím říct, že všichni kmenoví hráči juniorky si považovali toho, že tuto soutěž mohou hrát. MSFL je velmi rozmanitá. Jsou tam na jednu stranu zkušené mančafty, na druhou stranu mladí kluci s ambicemi prosadit se výš a každý ten zápas byl opravdu jiný. Na podzim to bylo mnohem bojovnější, taktičtější, každý mančaft se snažil nastřádat rychle co nejevíc bodů, aby se jej netýkal sestup, takže účel světil prostředky. Jaro už bylo mnohem fotbalovější, řada týmů hrála uvolněně, protože měla svoje jisté, a mělo to velkou úroveň a kvalitu.