FC Zlín oficiální web

MAGAZÍN ŠEVCI! TOMÁŠ POZNAR: ÚKOL ZNÍ JASNĚ, POJĎME VYHRÁT!

Více než měsíc byl mimo hru. Do pondělního zápasu s Plzní však naskočil v plném nasazení. TOMÁŠ POZNAR je zpět a v klubovém magazínu promluvil o současné atmosféře v kabině, o novém kouči, ale také odkud sleduje domácí zápasy, když zrovna není na hřišti.

Tome, při pondělní remíze 1 : 1 s Plzní jste vstřelili po 484 minutách gól v lize. Oddechli jste si hodně?
Když nedáš dlouho gól, je to náročné na psychiku. Až moc chceš a stále to natahuješ. Určitá úleva to je, a to i proto, že už ti to pak veřejnost nebude předhazovat. Je to rozhodně posun, hlavně po psychické stránce.

Může to být ten zásadní zlom, který to nastartuje?
To je otázka. Jde o to, že ze sebe setřepeme tlak médií, natahování minut, série a každý o tom mluví. Pořád o tom slyšíš. Teď už bude hlava čistější. Vytvořili jsme si dost šancí a nyní se musíme posouvat v tom, abychom je proměňovali víc a víc.

V závěru pondělního utkání jste sahali dokonce po vítězství, ale střela Tomáše Wágnera skončila na břevně. Tlačil jsi míč očima do brány?
Ano, tlačil. Jak šel sám na bránu, tak jsem vyskočil z lavičky, věřil jsem, že to promění a Hruška předvedl perfektní zákrok. K naší smůle se míč snášel ještě na bránu, ale spadl bohužel pouze na břevno. Smůla, ale oni taky měli nějaké šance. Je to škoda. Při troše štěstí jsme mohli urvat tři body. S takovým protivníkem, jako je Plzeň, bod bereme.

Tři body by byla fantazie?
Bylo by to skvělé, navíc v naší situaci. Při tříbodovém systému potřebuješ hlavně výhry. Ještě k tomu když obereš nějakého silného protivníka, jako třeba v minulé sezoně se nám to povedlo se Slavií a Spartou. Je potřeba i na někom silnějším se chytit a potom relativně ty snazší soupeře, takové ty které bychom měli doma zvládat, ty bychom měli porážet. Tady od nás nikdo moc nečekal, ale my jsme si z toho odnesli, že tohle je cesta k úspěchu. Ohromná pracovitost, hlavně běžecky. Následná bojovnost a týmový duch po celý zápas.

Bylo tam hodně emocí, které plály i v publiku.
Publikum stálo excelentně při nás a povzbuzovalo. Kolikrát jsem měl jazyk na vestě a slyšel z tribuny: pojď, nevzdávej to. To pak člověk najde i sílu, o které neví. Navíc hrálo se v krásný čas, pod světly na výborně připraveném trávníku a každý v týmu cítil, že můžeme vyhrát. Když pak Buchtič vykopne patou z brankové čáry míč za stavu 1:1, tak to nenechá chladným nikoho na tribuně ani na trávníku, tam poctivá pupovačka paží je na místě...  Buchtič to teda prodal víc, stal se z něj Petr Hovorka.

Myslíš, že je to pro obránce podobná situace, jako když útočník dá gól?
To určitě ano. Mně se hrozně líbilo, když to dělal Juventus. Skákal do střel, s Bufonem se hecoval. To byla nádhera. Teď když to dělal ve Slavii Hovorka, tak jednoznačně taková gesta mám rád.

Ty sám jsi naskočil do utkání po více než měsíční zdravotní pauze. Těšil ses hodně na hřiště?
Každá taková pauza je nepříjemná. Řekl bych, že toto byla taková střední pauza, kterou jsem hned první zápas poznal, že je cítit. Každý fotbalista a obecně sportovec, ať už profesionální nebo rekreační, který je zraněný nebo má nějaké omezení, že nemůže vykonávat na 100 %, tak si toho „být zdravý“ zase více váží. Jsem tudíž rád, že mohu být zpět na hřišti v plné zátěži.

Štvalo tě to o to více, že zranění přišlo v dobu, kdy tě tým nejvíce potřeboval?
Celou dobu jsem nějak držel zdravotně. Pak vypověděl sval. Máme v klubu nastavené určité podmínky a musel jsem dodržet konkrétní proceduru, abych byl fit. Velmi důležité je na začátku zmínit, že máme ve Zlíně výborného doktora - pana Hynčicu, který je nejen ohromný zlínský fotbalový patriot, ale s naprostou přesností a bezchybností určí pomocí sona poškození svalu. Ani v Ostravě, ani v Plzni, kde jsem hrál, tak kvalitní doktor na tohle nebyl. Dá se říct, že ten svalový protokol je stoprocentní návrat. Podstoupil jsem to a musím říct, že první zápas to vydrželo. Nebylo to pro mne jednoduché. Po dvou tréninkách jsem šel do ostrého zápasu, a ještě pro mě na netypický post. Byl náročný a stálo mě to mnoho sil, byl jsem dost zafuněný. Utkání tedy bylo těžké, ale byl jsem rád, že jsem mohl být s kluky zase na hřišti a bojovat za Zlín. To mě těší.

Zmínil jsi nezvyklý post, můžeš být konkrétní?
I když se jedná o útočnou taktiku, tak jde i o hodně obranných úkolů. Konkrétně při takovém zápase s Plzní je to spíše záložník, je tam hodně obranných úkolů, zrovna třeba Kayamba s Řezníkem hodně zabíhali a musel jsem tam pomáhat Bartovi (Bartošákovi). Běžecky je to náročné a ještě když jsem toho moc nenatrénoval, a byť bych trénoval, jak moc chtěl, tak ty zápasové zkušenosti to nenahradí. Bojoval jsem s tím celý zápas, ale zvládlo se to. Můj post to prostě není, ale člověk si nevybírá. Musím ctít přání trenéra a navíc je to za klub, o který nám všem jde nejvíce. Tam to člověk musí přijmout a dát to. Jelikož jsem jeden z těch zkušenějších hráčů, tak se to ode mě očekává.

O střídání sis řekl sám, nebo ty důvody byly spíše taktické?
Asi viděl, že už vařím a jsem hodně zafuněný. Bylo to pro mě hrozně náročné a možná hrálo roli i to vyrovnání. Asi chtěl trenér zamíchat i taktikou, ale o střídání jsem si sám neřekl.

Jak moc jsi trpěl v hledišti, když jsi viděl, že nemůžeš mužstvu pomoct?
Prožívám to hodně. Docela jsem byl smutný na Baníku, když jsme přijeli a kluci začali dobře a najednou se to sesypalo a gól, gól, gól a to byla hrůza. To jsem byl fakt smutný. Jinak taky další zápas s Bolkou. Zápasy z hlediště vnímám hodně emotivně, proto se na domácí utkání zavírám v prádelně a sleduju je odtud. Tam mě nikdo nevidí, mám tam svůj klid a svoje emoční projevy tam mohu ventilovat v soukromí.

V jednu chvíli jsme měli na marodce dvanáct hráčů. Co jste si v ten moment říkali?
Je to dost. Musím říct, že tolik hráčů jsem zraněných ještě nezažil. Nedokážu určit, čím to vůbec bylo a čím to mohlo být. Bohužel to přišlo. Dostali šanci naši mladí odchovanci a to je dobře. Trošku se potřebují taky oťukat a toto je ta jejich šance. Martin Cedidla z toho dnes těží, hraje pravidelně a získává jistotu. Zlepšuje se. Věřím, že mu to vydrží. Nabalují se na něj další hráči a z toho mám vzhledem k budoucnosti radost. Ta zranění jsou nepříjemná, ale dává se to už pomalu dohromady a jsem rád, že se to vrací do starých kolejí.

Jsme v polovině základní části na třináctém místě. Je to velké zklamání?
Ano, je to zklamání. Určitě jsme čekali lepší postavení a větší bodový zisk. Musíme to ale přijmout jako realitu. Zbývají nám další důležité zápasy, každý zápas pro nás teď bude důležitý. V každém utkání musíme hrát na výhru a už teď s Olomoucí nás čeká první těžká zkouška. Dalo by se říci, že už nám částečně začíná jaro, tak doufám, že se to otočí oproti podzimu a věřím, že tentokrát budeme více vyhrávat na jaře. Musíme se s tím nějak popasovat a být silnější.

Jako Zlíňáka tě musí současné postavení hodně trápit, že?
Jako Zlíňáka mě to trápí hodně. Vnímám to tak, že chci chodit ve Zlíně na první ligu i za deset let. Mě to prostě trápí, ale nicméně tady tuto špatnou myšlenku si nepřipouštím a myslím pozitivně a věřím, že se nám podaří udělat nějakou bodovou sérii, body zase naskáčou a posuneme se tabulkou výše.

Kolik bodů byste potřebovali získat ve zbytku podzimu, abyste měli jaro klidnější?
Čeká nás pět důležitých zápasů. Dost bodů jsme doma poztráceli. Přál bych si, abychom doma již neztratili ani bod, v tom případě bych si přál tři výhry. Venku bych chtěl z těch dvou zápasů aspoň jednu výhru. Já budu trošku maximalista a budu na sebe tvrdší, takže bych si přál čtyři výhry z pěti.

K týmu se v říjnu vrátil jako hlavní trenér Jan Kameník. Byl to pro tebe vítaný impulz?
Pro mě osobně to vítaný impulz byl. Nechci tvrdit, že pan Csaplár byl špatný trenér, jelikož měl kvalitní věci, které na nás chtěl aplikovat. Nicméně přišel trenér, se kterým se známe již delší dobu. Líbí se mi na něm, že si bere to nejlepší z těch koučů, kteří zde byli úspěšní, spolupracoval s nimi. Snaží se pokračovat v této cestě, přidávat své vlastní poznatky, kterým věří a aplikovat to dál. Z tohoto důvodu si ho vážím. Je to mladý trenér, v lize začíná, takže bych mu velmi přál, aby se mu ve Zlíně dařilo.

Co se po jeho nástupu nejvíce změnilo?
To je těžko říci...

Dbá na něco více než jeho předchůdci?
Prásknu na něj jednu dobrou věc. Tráví spoustu času u videa, připravuje tréninky, aby to mělo hlavu a patu, a snaží se dobře naladit to mužstvo. Zrovna on je velký poctivec. Maká na tom a myslím si, že on takový je, že věří, že tou tvrdou prací se to všechno zase vrátí. Začíná u sebe a pak to přenáší na nás na hráče. Nevím, jestli to je něco, co se nejvíce změnilo, ale on takový je a já ho tak vnímám.

Realizační tým rozšířil asistent Petr Slončík. Má vám jako bývalý ligový útočník co říct?
Znám ho už dlouho. Dokonce mi nedávno říkal, že sedím na jeho bývalém místě. Nějakou souvislost to určitě má. Je to bývalý kvalitní útočník, takže jeho rady jsou určitě přínosné. Ještě než byl asistentem u Áčka, tak jsem s ním několikrát vedl debaty o fotbale. Jeho názory se mi líbí a velmi ho respektuji. Je to taky Zlíňák prošel jako trenér i Vršavou, takže má přehled o celém klubu. Myslím si, že je to dobrá volba. Navíc bydlí na stadioně. Bude teď o jedno místo na jeho balkoně navíc pro dalšího fanouška.

Dnes hostíme Olomouc. Co od utkání čekáš?
Pan Minář s trenérem Látalem sestavili silný tým, ale hrajeme doma a chtěli bychom zde zase vytvořit tvrz, kam soupeři budou jezdit neradi, a hlavně si nebudou odvážet body. Už jsme doma ztratili dost, takže náš úkol zní jasně: POJĎME VYHRÁT.