FC Zlín oficiální web

Přál bych to každému fotbalistovi, je to splněný sen, říká Tomáš Poznar

V novodobé historii české reprezentace se stal prvním hráčem, který byl nominován do A-týmu ze zlínského klubu. Podle dvaatřicetiletého TOMÁŠE POZNARA jde o splnění snu snad každého fotbalisty. I když tomu nahrála souhra okolností, on si ho splnil v rámci Ligy národů ve Skotsku. Jak přijali zlínského nováčka ostatní hráči v reprezentačním týmu a jak prožíval hektický týden mezi top fotbalisty on sám? I tohle prozradil v rozhovoru pro Mladou Frontu i klubový web.

Stihl si už vstřebat, že si odehrál zápas za A tým české reprezentace? Jaké jsou pocity?

Uvědomuji si, že je to hezký zážitek a velký úspěch v mé sportovní kariéře. Byť to bylo za situace způsobené mnoha zraněními a těžkou dobou, kterou Covid přináší a díky kterému taky nemohlo několik hráčů nastoupit. I přesto si toho nesmírně vážím, že jsem mohl nasát tu atmosféru, užil jsem si to. Přál bych to každému fotbalistovi zažít, bylo to moc hezké. 

Byl to kariérní vrchol ve tvém věku?

Patří to určitě do toho topu. Já jsem nad tím zatím takhle nepřemýšlel, ale je to opravdu sen každého fotbalisty toto zažít a nakouknout do reprezentace. Je to skvělé, nemám na to moc slov. 

Spousta kluků o reprezentaci sní. Představoval sis to někdy, nebo to bylo úplné sci-fi?

Každý mladý fotbalista o tom sní, nebo spíše by měl mít takový cíl reprezentovat. Postupem času, kdy byla za mého mládí úspěšná reprezentační éra a po tom, co jsem se dostal do ligy, tak jsem o tom ani nepřemýšlel. Pořád na té mojí pozici bylo spoustu kvalitních hráčů. Vždycky to bylo o štěstí u hráčů z takhle malých provinčních klubů, když se tam dostali. Teď to doba dovolila, sehrálo pro mě spoustu okolností a náhod, že to tak dopadlo. Už mi to nikdo nevezme, tohle si vezmu až do hrobu. 

Prvním šokem nejspíš bylo povolání do záložního národního týmu, bylo to tak?

Program se měnil z minuty na minutu, pořád se nevědělo, co bude. Někteří hráči uvíznuli na Kypru s tím neprůkazným testem. Do Izraele odletěla jen část týmu, a tak to chtěli doplnit. Plán byl, že to doplní hráči z Česka. O tom se vědělo a já byl nachystaný, že se letí do Izraele. Nakonec se to doplnilo hráči, kteří se vrátili z Kypru, což znamenalo, že jsme zůstali v Praze. Pak se složil záložní dvacetičlenný tým, který trénoval pod trenérem Holoubkem. Tento byl nachystaný odcestovat v případě opětovného rozpuštění týmu do Skotska. Následně prvnímu týmu dovolili odletět a díky některým pozitivně testovaným se uvolnila některá místa, která doplnily námi čtyřmi. 

Jak velké překvapení to tedy bylo?

Byl jsem překvapený, čuměl jsem jak puk. Seběhlo se to hrozně rychle, podstoupil jsem několik testování na Covid, takže nebyl čas nad tím moc přemýšlet. Byl jsem zrovna v Praze a neměl u sebe ani věci, takže jsem začal řešit, kdo by mi je mohl dovést do Prahy, bylo to vše opravdu hektické. Nakonec to dobře dopadlo a vše se ustálilo až na hotelu, kde byl už trochu čas na aklimatizaci. 

Do Skotska byli ze záložního týmu povolání nakonec jen čtyři hráči, bylo to ještě o to větší překvapení?

Po zápase v Izraeli avizovali trenéři absenci dalšího útočníka pro střídání. Tušil jsem, že nejspíš jeden útočník bude povolaný a zbyli jsme v záložním týmu dva s Michalem Rabušicem. Čekal jsem tedy,  že pojede útočník. Že nás vzal oba, tak to na druhou stranu již chápu. Skotové mají opravdu fyzicky silný tým, tudíž jsem pochopil, proč trenéři zvolili tuto cestu.  

V 65. minutě jsi nastoupil, to bylo asi to největší překvapení, že?

Nečekal jsem to, ale chystal jsem se na to. Chtěl jsem být připravený a přišlo to. Díky vývoji zápasu se to nabízelo. Myslel jsem si, že budu nervózní, ale nebyl jsem. Ba naopak, měl jsem chuť utkání zvrátit. Za české barvy jsem toužil, abychom to zvládli a aby pořád byla šance na postup z prvního místa. Byl jsem namotivovaný, chtěl jsem si to užít a podat dobrý výkon. 

Byl to například ve srovnání s českou ligou velký šrumec?

Už když jsem se díval na zápasy v televizi, tak mi tak připadalo. Nakonec se to potvrdilo i na hřišti. Je to hodně rychlý fotbal, ale víceméně to přináší kvalita spoluhráčů a protihráčů, kteří hrají ve vysoké intenzitě. Máme fakt dobrý tým a můžeme být hrdi na naše hráče, kteří působí v zahraničí a národním týmu. Jsou fakt dobří. 

Seděl ti tenhle ostrovní fotbal více? Máš k němu blízko?

Byla taková taktika, že Skotové urputně brání a mají tři vysoké stopery. Ta varianta se nabízela, že se budou zasouvat a více bránit. Poté si tým často pomůže nákopem, což je pak moje hra, kdy svádím osobní a hlavičkové souboje. Asi to byl i záměr trenérů vybrat takové hráče.

A jaké byly ty zmíněné souboje s urostlými stopery?

Tam šlo vidět, že jsou kvalitní hlavičkáři. Ve spoustě mikro situací, kdy už to vypadalo na gól, byli schopní to vykopnout nebo nějakým způsobem ubránit. Nevím, jestli hrálo roli tolik štěstí, ale mohu po své zkušenosti potvrdit, že je to soubojový tým. 

V novodobé historii české reprezentace si se stal prvním hráčem, který byl nominován do A-týmu ze zlínského klubu. Víš o tom?

Nějakým způsobem jsem to zaznamenal, je to velice hezké. Jsem zvědavý, jestli se to ještě znovu povede. Nemaluji si to nějak růžově, ale je to motivace se tam podívat znovu. Může se opět stát cokoliv, ta doba je opravdu zvláštní. Je velmi pravděpodobné, že někdo může vypadnout, takže je potřeba být nachystaný. Vím, že máme jiné elitní útočníky, takže jsem nohama na zemi. Musím nadále tvrdě pracovat a zlepšovat se, což jde i v těchto letech. 

Jaké jsi měl ohlasy?

Hodně lidí mi psalo. Podělil jsem se o dojmy a ještě spousta lidí semnou chce mluvit osobně nebo po telefonu, jaké to bylo. Přesto z toho okruhu nejbližších jsem měl velkou podporu. 

Jaké bylo přijetí nováčka v reprezentaci od zkušených hráčů?

Musím říct, že reprezentace je jedna velká parta, včetně realizačního týmu. Na tom je to tam postavené a to se potvrdilo. Já jsem přišel víceméně jako méně známý hráč a díky tomu, že jsem tam měl kamarády, tak to bylo úplně v pohodě. Komunikovali semnou, kamarádili se a bylo hned cítit, že jsme jeden tým. Za to jim patří velké díky. 

Musel jsi dát nějaké zápisné?

Já ani nevím, zda něco takového je. Nikdo mi nic neříkal, asi jsem toho byl vyvarován. 

Zůstalo ti něco na památku?

Dres jsem neměnil, nechal jsem si ten svůj, takže mám na památku dva reprezentační dresy se svým jménem, které si rozhodně někde vyvěsím.