FC Zlín oficiální web

Útočníci Poznar a Chwaszcz propadli otužování. Pomáhá nám v regeneraci, shodují se

V dnešní náročné době není těžké podlehnout stresu, či depresím. A to platí nejen pro běžné lidi, ale i pro profesionální sportovce. Právě i to byl jeden z důvodů, proč se mezi zlínskými hráči objevili dva velcí otužilci. Tomáš Poznar a Šimon Chwaszcz nám popsali, proč s fenoménem otužování začali či jaké jim přineslo pozitiva. Možná vás svým příběhem zaujmou a jednou se s nimi na otrokovickém Štěrkovišti v chladné vodě potkáte. 

Jak vznikl nápad otužování?
Poznar: Šíma už se otužoval před novým rokem, a to mě motivovalo. Viděl jsem, že je v pohodě, v kondici a dobře funguje. Říkal mi, že ho to baví, že mu to pomáhá a mě to téma zajímalo, tak jsem si to taky šel zkusit a začali jsme chodit spolu. Hrozně mě to chytlo. Psali jsme si jaké to má účinky, jak nás to může posunout, což bylo to motivační. Stále se toho držíme.
 
Chwaszcz: U nás v rodině byl průkopníkem prostřední bratr, který s otužováním začal, jelikož se zavřely koupaliště, bazény a on moc rád plave. Nebyla tedy žádná jiná možnost, než skočit někde do rybníku, nebo do nádrže v přírodě, takže zvolil tuto cestu a začal se otužovat. Později jsme se s mamkou rozhodli to vyzkoušet. Já jsem z toho měl obavy a nešel jsem. Ona tam vlezla první a mě to tak naštvalo, že na další pokus už jsem si řekl, že tam taky musím vydržet a chvilku jsem vydržel. Ty pocity z toho byly opravdu příjemné. Ohledně otužování jsem si začal zjišťovat další informace a objevil jsem knížku od Wim Hofa, která byla hodně inspirující a motivační. Od té doby jsem tomu propadl. Jak vidíte, tak jsem k tomu zlákal i Poznyho, ale nikdo jiný se zatím bohužel nepřidal. Doufám však, že se naše komunita rozroste. 

Co přesně vám to osobně dává? 
Poznar: Hlavně se posouváš. Bereme to sportovně. Snažíme se minuty zvyšovat. Šimon i plave. Dále můžu zmínit lepší spánek. Tělo je třeba hrozně unavené, ty do té vody jdeš a další den jsi v pohodě. Ten regenerační účinek je určitě lepší. Za mě je ale to hlavní stres. Pokaždé když odcházíme ze Štěrkáče (rekreační areál v Otrokovicích), tak máme lepší náladu. Smějeme se, vtipkujeme a rozebíráme to. To je v dnešní době podle mě hrozně důležité.

Máš to tak taky Šimone?
Chwaszcz: Musím Tomova slova jen potvrdit. Taky jsem hledal něco, co by mi od stresu pomohlo a v té ledové vodě jsem to našel. Člověk se totiž zaměří na sebe a všechny ostatní starosti jdou mimo. Jen se soustředí na sebe, své tělo, a aby v té vodě vydržel. Musí se uvolnit. Po této stránce je to jenom plus. Musím potvrdit, že i ta regenerace je teď mnohem lepší a rychlejší. Necítím se tolik unavený jako dřív. Další výhoda je třeba i to, že vydržím déle v zimě. Takže během zimní přípravy, kdy běháme ve sněhu nám není zima na nohy a ruce, jsme více odolní.

Jak ten úvodní chlad překonáváte? Skočíte do vody, nebo na to jdete pomalu?
Chwaszcz: Začátky pro nás byly asi horší. Vůbec se tam donutit vlézt. To bylo opravdu nepříjemné. Ovšem postupem času jsme si zvykli a už tam lezeme normálně. Zatím tam sice ještě hned neskočíme a neplaveme, ale postupně se snažíme na to tělo připravit. Jak už tam člověk vydrží dvě, tři minuty, tak potom už je ten pocit takový, že by tam vydržel i deset minut. Je to o zvyku. Pak už je to pohoda. Začátky jsou nejhorší, ale tím jsme si už prošli. Teď už se cítíme dobře. 

Poznar: Vlezeš do vody a trochu tě to sekne, ale potom už se soustředíš na své tělo, na dech, kde tě to víc bolí a tam se pak snažíš dýchat. Nemyslíš ale na své problémy, nebo že se ti něco nepovedlo. Tam jsi úplně jinak nastaven. 

Chwaszcz: Člověk by hlavně vůbec neměl tlačit na pilu. Když se prostě cítí po třech minutách, že toho má dost, tak má jít ven a řídit se pocity. Není to o tom vydržet jednou tři minuty a podruhé za každou cenu čtyři minuty. Nesmí se to lámat. 

Poznar: Přesně tak. Já taky když začínal, tak jsem tam prvně vydržel třicet vteřin. Vlétl jsem tam, byla hrozná zima a šel jsem hned ven. Pak se to pořád posouvalo a je zajímavé, jak si tělo dokáže zvyknout a adaptovat se. Postupně si na to zvykne a já už vydržím třeba sedm minut. Šíma ten ještě daleko víc, třeba i jedenáct. 

Je potřeba se na to nějak nachystat? Třeba se prodýchat?
Poznar: Je tam metoda, kterou doporučuje Wim Hof. K tomu by mohl více říct asi Šimon.

Chwaszcz: Když lidi začínají s otužováním, tak je pro ně nejlepší, aby každé ráno vlezli do studené sprchy. Tím se tělo postupně připraví, když ho třeba třicet vteřin tou vodou zatíží. To je často doporučovaná věc. Já jsem ji bohužel vynechal a šel jsem rovnou na věc, a to pak nebylo tak příjemné, ale nevadilo mi to. No a k dýchání jsou různé techniky, které Wim Hof doporučuje. Já jsem je neznal. My tady taky děláme různá dýchání, ale toto se týkalo úplně něčeho jiného. Zajímalo mě to, chytlo mě to a snažím se to aspoň jednou denně provádět. Je to super. Snažím se to i před vstupem do vody aplikovat a tělo poté vydrží déle. Je totiž připravené a víc okysličené.

Jak často chodíte? 
Poznar: Doporučuje se ráno, aby se to tělo hned nastartovalo. Jenže pro nás to před tréninkem není úplně vhodné. Nebo možná by bylo, ale museli bychom jít hodně brzo ráno, aby si tělo ještě odpočinulo před tréninkem. Takže my to děláme v rámci regenerace pravidelně po tréninku. Chodili jsme třeba čtyřikrát týdně a teď jsme to změnili a chodíme většinou obden. Hledáme tedy ten nejlepší rytmus pro naše tělo. Baví nás to, a když vynecháme, tak nám to už i chybí. 

A když vynecháte, máte pak pocit, že na sebe aspoň musíte doma pustit studenou vodu? 
Poznar: Ano. Já ten chlad už teď vyžaduji. Je mi to i příjemné. Líbí se mi postavit tomu a mít pak z toho ten příjemný pocit. To je fajn.  

Chwaszcz: Já s tím souhlasím. Po každém tréninku si minimálně tady do toho malého bazénku alespoň jednou skočím, protože jinak bez toho nevydržím.

Řešili jste v zimě i problém, kdy je voda zamrzlá a museli jste si cestu prosekat? 
Poznar: Měli jsme letos štěstí. Jezdíme do Otrokovic a známe tam už ty lidi, kteří tam chodí dlouho a ti už tam tu díru vysekali. Když byly v zimě ty mrazy a letos byly celkem solidní. Jednou bylo myslím mínus osm, tak to bylo krásně zamrzlé. V tom už člověk neplaval, ale aspoň v té vodě stál a mělo to zase jinou atmosféru. 

Chwaszcz: Já jsem se celou zimu těšil, až to zamrzne, protože na internetu můžeme najít plno fotek a videí, jak třeba někde v Rusku skáčou do vysekaných otvorů v ledu, a to mě fascinovalo. Jsem rád, že jsem si to mohl letos vyzkoušet. Bylo to opravdu příjemné a zase něco nového. Je to super. Schází se tam spoustu lidí a někdo vydrží dvacet vteřin, jiný déle a ta atmosféra je tam hrozně pozitivní a člověk se tam pak každý den těší.

Jaké počasí je pro vás lepší? Když jsou mrazy, nebo když je lehce nad nulou? 
Chwaszcz: Jak jsem říkal, já mám rád, když je to počasí nevlídné, protože pak je ta voda příjemnější. Čím je venku větší zima, tím je nám ve vodě větší teplo a pak se tam těšíme víc. Když jsou dny víc slunečné a hezké, tak se tam ale taky těšíme, protože atmosféra okolo je hrozně pěkná. A když vylezeme z vody, tak si můžeme i zacvičit a po chvíli máme pocit, že bychom si tam mohli sednout a opalovat se. Každé počasí má něco do sebe. Já se tam těším za každé situace.

Poznar: Je to tak. Zvláštní je, že když tam byly ty mínusové teploty, tak pocitově bylo ve vodě lehčí vydržet, než když bylo kolem nuly. A ještě nám dělá trochu problém, když fouká a jsou i vlny. Pak mi ta voda připadá někdy horší, než když bylo mínus osm. 

Máte nějaký svůli limit, kterého byste chtěli v otužování dosáhnout?
Chwaszcz: Nějaké zvláštní cíle nemám, ale chtěl bych začít ve vodě pravidelně plavat, třeba kraulem a nebát se potopit, což jsme se doposud nepotopili.
Plaveme tam v zimních čepicích, takže tohle je takový můj cíl do příštího roku. 

Poznar: Já to mám stejně, nemám žádné velké cíle ani žádné ambice se potápět závodně či lámat nějaké rekordy. Jde čistě o to, že je to příjemné a baví mě to. Vidím v tom především ten potenciál zdraví a imunity, ale taky dobrou regeneraci pro náš sport. Jinak jak říká Šimon, kdybych začal příští rok plavat, protože zatím jenom stojím, tak by to bylo pěkné. 

V čem je jiné otužovaní s hlavou pod vodou?
Oba: My jsme to ještě nezkoušeli, takže nevíme. (smích)
Poznar: Nevíme, co to udělá. 
Chwaszcz: Bude to prvotní šok a nedokážu si to zatím představit. 

Dokázali byste si představit dovolenou v severních zemích za novou výzvou v otužování?
Poznar: Myslím si, že by to bylo zajímavé vyzkoušet si to v jiných podmínkách, ale ono to otužování lze provádět téměř všude. Zkoušel jsem například řeku ve Velkých Karlovicích. Všechno je to fajn, ale že bych si speciálně kvůli tomu plánoval dovolenou, to spíš ne. 

Chwaszcz: Já preferuji dovolenou v teple, takže o tom neuvažuji. Kdybych ale měl možnost vycestovat do Švédska nebo Norska s partou kamarádů třeba na lyže, tak bych to rád vyzkoušel, ale zvlášť kvůli tomu vycestovat, to spíše ne. 

Základní pravidla pro nezkušeného člověka?
Poznar: Určitě bych doporučoval mít určený cíl, jako třeba zlepšit imunitu, či cokoliv. Ten chtíč udělat změnu, získat nový koníček, střepat se stresu. Taky bych doporučil to nepřehánět, ale spíše na to jít postupnými krůčky. Určitě mohu doporučit. 

Chwaszcz: Souhlasím s Tomem. Všichni jsme teď zavření doma, nevíme co dělat, lidi jsou ve stresu, takže proč nezkusit něco nového. Někoho by to mohlo chytnout, někoho ne. Na internetu je ohledně toho spousta informací, je vydáno mnoho knižních publikací. Rozhodně bych doporučil první začít doma pod sprchou, nebo minimálně na první potápění jít s někým, pro případ nějakého především zdravotního problému. Je to šok pro tělo, takže kdo se neotužuje doma ve sprše, tak by to pro něj mohlo být hodně nepříjemné. 

Něco na závěr?
Poznar: Ještě jsem četl článek, který naprosto sedí. Paní tam říká, že když jde do vody, tak se cítí jako sedmdesátiletá, když jde z vody, cítí se na devatenáct. To je naprosto přesné.